Během těhotenství jsem věděla, že chci co nejvíce přirozený porod. Co nastane po porodu, jsem neřešila, to už bude „po“ a měla jsem to v neznámu a mlze zabarvené do růžova.

• Po dvou týdnech po porodu zalitých sluncem mé tělo i duši naprosto nečekaně rozložily těžké poporodní stavy. Měla jsem pocit, že se celá má osobnost rozpadla na tisíce kousíčků a otevřely se mi brány do hlubokého temného nevědomí. Nedokázala jsem se dostat do těla a být tady a teď. Nedokázala jsem se napojit na svou vnitřní podstavu, a tudíž jsem ani nemohla vycítit potřeby svého miminka. Ne vždy, ale v silných vlnách tyto pocity přicházely a paralyzovaly mě. Měla jsem pocit, že jsem nejhorší matka na světě.

Z údajně nejkrásnějšího období ženy se stala noční můra. Myslela jsem, že prvního půl roku nepřežiju. Přežila. 

Často a hodně jsme plakaly. Já potřebovala vyplavit veškeré napětí, vyčerpání, nesoulad, bolest, nepochopení. A dcera plakala ve dne v noci, trpěla silnými kolikami a zároveň jakoby mě chtěla přivolat zpátky: „Mami, jsem tady, spolu to zvládneme.” A opravdu, ve chvílích, kdy jsem byla napojená, jsem cítila, že vím, co mám dělat.

Z mého šestinedělí se stalo půlročí. Věděla jsem, že potřebuju pomoc. Začala jsem sledovat různé online kurzy a podporující weby a odpočívat, kdykoli to šlo. Pochopila jsem ještě víc, jak je důležité poslouchat a vnímat své tělo a nejít sama proti sobě. Že dosycovat své potřeby není "hřích", ale nutnost (a to ještě víc v případě, že pečuji ještě o miminko), a hlavně že jsem nejlepší máma pro své dítě.

Nakonec se mi podařilo vykročit z bludného kruhu a pomaličku nanovo skládat dohromady velké puzzle s názvem “já”. 

• Pomáhala mi také malba, ke které jsem se postupně vracela. Začala jsem objevovat a skládat další dílky své osobnosti. Využila jsem zkušenosti z předešlých stavů a ponořila se do mateřského prožitku a tvořila. Vznikl z toho popoodní cyklus olejomaleb.

• Další velkou podporou a změnou byl dvouletý lektorský kurz „Aktivní příprava na mateřství a rodičovství” (zaměřený na práci s těhotnými, ženami po porodu a jejich podporu). Nastoupila jsem na inspirující cestu a zároveň začala další sonda do hloubek mého nitra. Pomalu jsem odkrývala a chápala příčiny předešlých stavů. Stávala jsem se pevnější sama v sobě i ve své energii. 

• Další sonda do nitra mé duše přišla jako dojezd všeho, čím jsem prošla. Z hlubokého vyčerpání (dcera ke všemu téměř dva roky nespala a já s ní) se vrátila nemoc, kterou mám od dětství – atopický ekzém a zaútočila v nevídané míře. 

Probíhající lektorský kurz šel do hloubky a i díky němu jsem v souvislosti s nemocí mnoho pochopila. Upevnila jsem své hranice, vědoměji se postavila za své potřeby, svou sílu, autentičnost i intuici. Naučila jsem se vnímat dar, který mi nemoc přinesla, překračovat zažité programy a vzorce a vědomě pracovat s tělem a emocemi.