Milé ženy, maminky,

v této části vám nabízím to, co považuji za důležité z doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO). Věřím, že vás to podpoří v tom, že to, co cítíte a vnímáte jako v pořádku, je podložené a máte z čeho vycházet, o co se opřít. Opět si vezměte to, co je pro vás důležité. Ke každé části píšu kapitolu, ze které text vychází, abyste si případně mohly dohledat detaily v originálním dokumentu, pokud si ho budete chtít přečíst.

Je třeba najít takový způsob porodnické péče, který by byl bezpečný a dostupný všem ženám. Riziku se vystavují ti, kteří nekriticky přijímají a provádějí řadu často zbytečných, neadekvátních, nesprávně načasovaných a mnohdy i špatně hodnocených zásahů do fyziologického průběhu porodu s úmyslem zlepšit péči o matku a dítě. (1.1 Předmluva)

Přestože nejsou všechny porody komplikované, existuje sklon k zásahům do průběhu porodu, a to i v případech, které žádný zásah nepotřebují a v míře, kterou vyžadují porody komplikované. Ženy i jejich děti mohou být zbytečnými zásahy poškozeny. Personál v nemocnicích nemusí pak být schopen poskytnout odpovídající péči a pozornost ženám, které to skutečně potřebují, když bude zavalen spoustou normálních porodů, které by mohly proběhnout i bez zásahů a intenzivní péče.  Cílem je vyvážená a vyladěná péče vztahující se k normálnímu porodu, ať je veden kdekoli   (ať se jedná o domácí prostředí nebo technicky vybavené centrum péče). (1.2 Východiska)

Rizikové faktory se hodnotí už při prenatální péči. Hrají v nich roli věk matky, její výška a počet předchozích porodů, zjištění porodnické anamnézy (údaje o předchozích těhotenstvích a porodech, císařských řezech). Dále se hodnotí, zda se vyskytl stav preeklamsie, krvácení, anémie, nebo bylo miminko v nepravidelné poloze. Závažnost rizika se liší u jednotlivých faktorů a dá se rozdělit na riziko nízké, střední či vysoké. Zhodnocení rizika je proces, který pokračuje během celého těhotenství a porodu. Během prenatální péče by měl být vzhledem ke stanovenému riziku sestaven plán, který určí, kde se porod uskuteční a kdo u něho bude asistovat. Plán by se měl sestavit ve spolupráci s těhotnou i jejím partnerem. Porod s nízkým rizikem začíná mezi ukončeným 37. a 42. týdnem. (1.3 Úloha rizika v péči o těhotnou ženu)

Normální porod definuje jako: spontánně vyvolaný, s nízkým rizikem na počátku porodu, které je neměnné během celé 1. a 2. doby porodní. Dítě se narodí spontánně v pozici hlavou napřed, v období mezi ukončením 37. a 42. týdnem těhotenství. Po porodu je matka i dítě v dobrém stavu. 

Cílem péče je zajistit dobré zdraví matky a dítěte s minimální možnou mírou zásahů. Při normálním porodu by pro zásahy do přirozeného porodu měl existovat opodstatněný důvod.

Poskytovatel péče má tyto úkoly:

• podporovat ženu, jejího partnera a rodinu během celého porodu a v období, které následuje po porodu,
• sledovat ženu v průběhu porodu, kontrolovat stav plodu a stav dítěte po porodu, zhodnotit rizika a včas odhalit komplikace,
• je-li to třeba, provádět menší zásahy (amniotomii - protržení vaku blan, epistomii - nástřih hráze) a pečovat o dítě po porodu,
• doporučit ženu na vyšší úroveň péče, jestliže jsou rizikové faktory zřejmé.

(1.5 Cíl péče při normálním porodu, úloha poskytovatele péče)

Osoba asistující u porodu by měla zvládnout úkoly poskytovatelé péče, které jsou uvedené výše. Je také důležité, aby tato osoba měla dost trpělivosti a empatický postoj. Je-li to možné, měl by se poskytovatel péče snažit zajistit kontinuitu péče během těhotenství, porodu i těsně po porodu. (1.6 Poskytovatel péče při normálním porodu)

Je-li počátek 1. doby porodní spontánní, ženy často samy vyhledají péče. Porodní asistentka je zodpovědná za zvážení nejvhodnějšího druhu péče na počátku 1. doby porodní. Je vždy nesmírně důležité, aby se mezi ženou a poskytovatelem péče vytvořil dobrý vztah, a to i v případech, kdy se setkávají poprvé. Způsob přivítání, které hledá institucionální péči, ovlivní míru důvěry, se kterou tato žena a její rodina bude přistupovat k poskytovatelům péče. Během 1. a 2. doby porodní by měl být pravidelně hodnocen stav ženy. Zhodnocení tělesného a duševního stavu ženy v sobě také obsahuje zajištění soukromí pro ženu během porodu, respektování jejího výběru osob, které mají být u porodu přítomny, a zamezí vstupu nepotřebných osob do místností, ve které porod probíhá. (2.1 Zhodnocení stavu ženy v první době porodní)

Rutinní postupy (měření a zaznamenávání teploty, tepu a tlaku) mohou mít důsledek na celkový výsledek porodu. Neměly by být opomenuty či zavrženy, ale žena i s partnerem by s nimi měli být seznámeni a měly by jim být vysvětleny. Měření teploty, tepu a krevního tlaku je spíš pozorování, nikoli zásah. Další dva postupy, klystýr a oholení ochlupení, se již dlouho považují za nepotřebné a neměly by být prováděny, pokud o ně žena sama nepožádá. (2.2 Rutinní postupy)

Porod si vyžaduje obrovské množství energie. Vzhledem k tomu, že délka 1. a 2. doby porodní nelze odhadnout, musí být zdroj energie obnovován, aby zajistil dobrý stav matky a plodu. Můžeme bezpečně říci, že u normálního porodu s nízkým rizikem není potřeba jídlo ani pití omezovat. Správný přístup nezasahuje do potřeb ženy se během 1. a 2. doby porodní najíst či napít, protože při normálním porodu by k zásahu do přirozeného procesu měl existovat opodstatněný důvod. (2.3 Výživa)

Když se ve vyspělých zemích změnil porod z přirozeného procesu na řízený postup, změnilo se i místo porodu z domova na nemocnici. Současně se z tohoto procesu vytratilo mnoho humánních prvků. Bolest se utišovala farmakologicky a ženy byly ponechány dlouhou dobu o samotě. Některé nemocnice se snažily zařídit porodní místnost podobnou domácímu prostředí, což zvýšilo spokojenost matek a snížilo míru traumat. Žena s nízkým rizikem, která rodí první dítě v nemocnici, může být ošetřována až 16 lidmi během 6 hodin porodu, ale většinu času je stejně sama. Rutinní postupy, které jsou pro tyto ženy neznámé, přítomnost cizích lidí a osamělost během 1. a 2. doby porodní, způsobují stres. A stres může mít vliv na prodloužení porodu nebo nastartování procesu, který byl nazván jako \"kaskáda zásahů\".

Porod doma: je třeba řádné péče a přípravy. Zajistit dostatek čisté vody po ruce, aby porodní místnost byla teplá, teplé ručníky na zabalení  miminka, pečlivě se mýt ruce. Měla by být připravena základní brašna pro čistý porod dle doporučení WHO, vytvořit maximálně čisté prostředí a náležitě ošetřit pupeční šňůru. Pro případ potřeby musí být zajištěna doprava do střediska s vyšší péčí.

Porodní centra: zařizují se v některých nemocnicích i mimo ně a mohou zde rodit ženy s nízkým rizikem v téměř domáckém prostředí se zajištěnou primární péčí, kterou poskytují porodní asistentky. Většinou se nepoužívá elektrické monitorování plodu ani urychlení 1. doby porodní, analgetika se podávají minimálně.  Spokojenost žen s touto formou péče je mnohem vyšší jenž se standardní péčí a počet zásahů byl nižší.

V řadě zemí vedla nespokojenost žen s nemocniční péčí k praktikování domácího porodu v alternativních podmínkách. U plánovaných domácích porodů byl počet převozů do nemocnice a míra poporodních zásahů nízká. Studie srovnávající porodní výsledky u porodu doma a v nemocnici prokázala, že u prvorodiček s nízkým rizikem byl porod doma stejně bezpečný jako porod v nemocnici. U žen s několikátým porodem být výsledek domácího porodu významně lepší než v nemocnici. Žádný důkaz nenasvědčoval tomu, že by péče o ženy mohla být zlepšena zvýšením medikalizace u porodu.

Kde by tedy žena měla rodit? Můžeme bezpečně říci, že žena by si měla zvolit místo, kde se cítí bezpečně. U těhotných s nízkým rizikem to může být doma, na malé porodnické klinice nebo v porodním centru ve městě. Musí to být místo, kde bude veškerá pozornost a péče soustředěna na její potřeby a bezpečí, a které bude nejblíže jejímu domovu a kultuře. (2.4 Místo porodu)

Kontinuální empatická  a tělesná podpora (poskytovaná jednou osobou - dulou, porodní asistentkou nebo zdravotní sestrou) přináší mnoho výhod, včetně kratšího trvání porodu, menší potřeby medikace, méně operativních porodů a lepší výsledky Apgar skóre.  

Dula poskytuje emoční podporu, která obsahuje pochvalu, ujištění, opatření pro zvýšení pohodlí matky, tělesný kontakt (například masáž zda, držení za ruku), vysvětlení, co se při porodu děje a stálou přátelskou přítomnost. Toto může splňovat i porodní asistentka či zdravotní sestra, které ale provádějí zdravotnické úkony, které odvádějí jejich pozornost. Stálá uklidňující ženská podpora výrazně snížila úzkost a pocit těžkého porodu. 

Jedním z podpůrných úkolů poskytovatele péče je podat ženě tolik informací a vysvětlení, kolik si žádá nebo potřebuje. Také by mělo být respektováno soukromí ženy v podmínkách místa porodu. Rodící žena potřebuje svůj vlastní pokoj, ve kterém je počet asistujících osob omezen na minimum. 

Normální porod s nízkým rizikem potřebuje pouze pečlivé sledování vyškolenou a způsobilou porodní asistentkou, aby byly zajištěny počínající komplikace. Nepotřebuje žádné zásahy, ale povzbuzování, podporu a trochu láskyplné péče. (2.5 Podpora při porodu)

Každá žena vnímá bolest odlišně. Zkomplikovaný porod se zdá být bolestivější než normální, ale je zcela normální, že je porod bolestivý. (2.6 Porodní bolesti)

Úkolem poskytovatele je pomoci ženám zvládat porodní bolesti. Může toho být dosaženo pomocí léků, ale důležitější je nefarmakologický přístup, který začíná během prenatální péče tím, že se ženě i jejímu partnerovi poskytují uklidňující informace. Empatická podpora před porodem i během něj může snížit potřebu farmakologického utišení bolesti a tím se zlepší prožívání porodu. Mnoho žen pociťuje úlevu, když se vykoupe, osprchuje, nápomocné jsou doteky a masáže či technik na soustředění pozornosti (rytmus dýchání, slovní povzbuzení, relaxace, odvádění pozornosti od bolesti). Mezi další techniky patří užití povrchového tepla a chladu, akupunktura, ponoření do vody, bylinné přípravky a aromaterapie. U těchto technik ale nebyly provedeny náhodné pokusy, aby byla zhodnocena jejich účinnost. (2.6.1 Nefarmakologické mírnění bolesti)

Pro zmírnění bolestí se užívá i řada léků: opiové alkaloidy či epidurální analgezie. Všechny tyto prostředky poskytnou určité zmírnění bolesti, ale za cenu nechtěných vedlejších účinků. Léčiva k celkové aplikaci prostupují placentou a mohou (kromě kysličníku dusného) ovlivnit respirační funkce dítěte a způsobit neonatální abnormality v chování, včetně odmítání kojení. 

Epidurální analgezie: při jejím použití se prodlužuje 2. doba porodní a častěji se používá oxytocin. Bylo zaznamenáno i zvýšení počtu vaginálních operativních zákroků při porodu a zvýšený počet císařských řezů. Není pochyb, že je užitečná při komplikovaných porodech. Pokud je ale aplikována ženám s nízkým rizikem, je diskutabilní, zda lze výsledný proces nazvat normálním porodem.

Při normálním porodu mají největší význam nefarmakologické metody tišení bolesti. Epidurální analgezie netvoří součást nezbytné péče u porodu. Farmakologické metody by nikdy neměly nahradit osobní pozornost a láskyplnou péči o rodící ženu. (2.6.2. Farmakologické mírnění bolesti)

Součástí nezbytné péče je monitorování plodu. Elektronické monitorování se využívá u vysoce rizikových těhotenství a během 1. doby porodní. Použití této metody vede  často k vysoké míře nepravě pozitivních signálů a průvodním jedem pak je i vysoký počet (nepotřebných) zásahů, zejména když se používá u žen s nízkým rizikem. K nevýhodám elektronického monitorování patří i tendence některých poskytovatelů péče soustředit se na přístroj místo na ženu, která rodí. (2.7.2 Monitorování srdeční frekvence plodu)

Auskultace (pravidelný poslech ozev): pro monitorování plodu při normálním porodu by měla být zvolena metoda periodické auskultace. U většiny porodů bez zvýšeného rizika zvyšuje elektronické monitorování počet zásahů bez jasných výhod pro dítě a s určitou mírou nepohodlí pro ženy. U elektronicky monitorovaných skupin byla vyšší míra císařských řezů a porodů s vaginální operací. (2.7.4. Srovnání auskultace a elektronického monitorování)

Určení počátku porodu je jedním z nejdůležitějších aspektů vedení porodu. Mezi příznaky patří:

• bolestivé kontrakce s určitou pravidelností
• otevírání branky nebo otevření děložního hrdla
• odtečení plodové vody
• krvavý výtok

Protržení vaku blan a odtok plodové vody je jasnou známkou, že se stalo něco nezvratného. Ostatní symptomy jsou méně zřejmé (kontrakce mohou být pociťovány před začátkem porodu, otevření děložního hrdla může být přítomno několik týdnů a pomalu směřovat k porodu). Osoba asistující u porodu by měla být schopná rozpoznat nepravé znaky porodu od skutečného počátku porodu. Stanovení počátku porodu je nezbytným základem pro určení prodlouženého porodu, který si vyžaduje určité zásahy. Pokud se počátek porodu určí chybně, mohou být výsledkem nepotřebné zásahy, jako například amniotomie (protržení vaku blan) nebo infuze oxytocinu.

Spontánní protržení vaku blan před začátkem porodu ve stanoveném termínu vyvolává diskuzi o riziku vaginálního vyšetření, vyvolávání porodu a preventivního podávání antibiotik. Přístup, který je podpořen existujícími důkazy, by zahrnoval pozorování bez vaginálního vyšetření a bez antibiotik po 48 hodin od protržení vaku blan před začátkem porodu. Pokud během té doby porod nezačne, mělo by se zvážit vyvolání porodu oxytocinem. (3.1 Určení počátku porodu)

Neexistují žádné důkazy, které by podpořily propagování polohy vleže na zádech během 1. doby porodní. Ženy by měly mít možnost vybrat si polohu, která jim vyhovuje, a měly by k tomu být povzbuzovány. Často mohou polohy měnit, neboť žádná poloha není pohodlná delší dobu. Tento výběr však často omezují různé "nátlakové" momenty, od tvaru lůžka po různá nařízení nebo přítomnost monitorovacího zařízení nebo rutinních nitrožilních kanyl. (3.2 Poloha a pohyb během 1. doby porodní)

Vaginální vyšetření je nezbytným krokem k určení počátku porodu, ale mělo by být omezené jen na nezbytně nutný počet. Během 1. doby porodní stačí obvykle jednou za 4 hodiny. Pokud porod pokračuje hladce, mohou zkušené porodní asistentky omezit počet vyšetření na jedno jediné (3.3 Vaginální vyšetření)

Zhodnocení vývojem porodu se prování pozorováním ženy: jejího vzhledu, chování, kontrakcí, poklesu břicha. Nejpřesnějším ukazatelem je dilatace děložního hrdla. (3.4 Monitorování vývoje porodu)

Pro prevenci zpoždění porodního procesu bylo navrženo několik opatření. Někdy jsou ale učiněna dávno před tím, než je nutné. Těmi zásahy jsou častá amniotomie (protržení vaku blan) a častá infuze oxytocinu, nebo kombinace obou postupů. (3.5 Prevence prodlouženého porodu)

Není možné vyvodit závěr, že časné protržení vaku blan je jasně výhodnější než vyčkávací postup či naopak. Proto při normálním porodu by měl existovat opodstatněný důvod pro ovlivnění spontánního načasování protržení vaku blan. (3.5.1 Časná amniotomie)

Nitrožilní infuze oxytocinu se používá k urychlení porodu po spontánním či umělém protržení vaku blan. Z dostupných údajů není, zda liberální užívání urychlení oxytocinem je pro ženy a děti výhodné. Urychlení oxytocinem je zásadním zásahem a mělo by být provedeno na základě vážné indikace. (3.5.2. Nitrožilní infuze oxytocinu)

Aplikace uterotonika (léky, který posilují napětí dělohy, např. kontrakce) se před narozením dítěte obecně považuje za nebezpečnou, je pro plod škodlivá. Přesto se však nitroslvalová aplikace oxytocinu stále používá, někdy dokonce na žádost ženy v domnění, že se porod urychlí. Od této škodlivé praktiky by mělo být upuštěno. Platí to i pro aplikaci dalších uterotonik (např. prostaglindinů) v jakékoli době před narozením dítěte, neboť jejich účinek nelze kontrolovat. (3.5.3 Nitrosvalová aplikace oxytocinu)

V druhé době porodní se pomalu snižuje okysličování plodu - plod je vypuzován z dělohy s následným stažením dělohy a oběhu v placentě. 

Počátek 2. doby porodní má tyto příznaky: 

• žena cítí potřebu tlačit,
• vak blan se často spontánně roztrhne, 
• obvykle je úplné otevření děložního hrdla

Začátek 2. doby porodní není vždy přesně známý. V některých nemocnicích je zvykem na počátku 2. doby porodní převézt ženu z místnosti, kde zůstávala během 1. doby porodní, na porodní sál. I když je pro poskytovatele péče toto uspořádání vhodnější, pro ženu je nepotřebná přeprava nepříjemná. Při normálním porodu není třeba ženu přesouvat do jiné místnosti na počátku 2. doby porodní. V 1. i 2. době porodní lze péči poskytovat ve stejné místnosti. (4.2 Počátek 2. doby porodní)

Poskytovatelé péče často rozhodují o počátku 2. doby porodní tak, že povzbuzují ženu, aby tlačila. Fyziologický přístup spočívá v tom, že s čeká, dokud žena sama necítí potřebu tlačit. Někdy se při zahájení tlačení doporučuje rutinně vyprázdnit močový měchýř cévkováním. Tento postup není nutný a může způsobit infekci močového měchýře. (4.3 Zahájení tlačení v 2. době porodní)

V mnoha porodnicích se doporučuje povzbuzovat nepřerušované úsilí o tlačení. Alternativou je podporovat spontánní vypuzovací úsilí ženy, které se podle pokusů zdá výhodnější. (4.4 Postup při tlačení)

U prvorodiček se často uvádí 45 minut jako průměrné trvání 2. doby porodní. Rozhodnutí o zkrácení 2. doby porodní by se měla zakládat na pozorovaném stavu matky a plodu a na pokroku porodu. Trvá-li však 2. doba porodní u prvorodiček více než 2 hodiny (a více než 1 hodinu u žen, které už rodily), snižuje se naděje na spontánní porod v přiměřeně dlouhé době a ukončení porodu by se mělo začít plánovat. (4.5 Trvání 2. doby porodní)

Řada pokusů naznačuje, že vzpřímená poloha nebo naklonění se na stranu má větší výhody než poloha vleže. Vzpřímená (vertikální) poloha není tak nepohodlná  a snáze se tlačí, bolest je mírnější. Míra pozitiva účinku vzpřímené polohy záleží na schopnostech osoby asistující u porodu a jejich zkušenostech s jinou polohou, než je poloha vleže na zádech. U 1. a 2. doby porodní si ženy mohou zvolit jakoukoli polohu s tím, že je dobré neležet dlouhou dobu na zádech. Měly by být povzbuzovány k tomu, aby si vyzkoušely, co je pro ně nejpohodlnější, a jejich volba by měla být podpořena.  (4.6 Poloha matky v 2. době porodní)

Episiotomie (nástřih hráze) se provádí často a v různé míře. Neexistují žádné důkazy o ochranném účinku nástřihu na stav plodu. Neexistují ani důkazy, že liberální či rutinní provádění episiotomie má příznivé účinky, existují ale jasné důkazy, že může způsobit škodu. (4.7.2 Prineální trhlina a episiotomie) 

V této fázi porodu dochází k oddělení placenty a vypuzení plodu. 

Uterotonika (léky posilující napětí dělohy) mohou být aplikována preventivně v různých fázích 3. doby porodní. Nejčastěji se aplikují mezisvalově s porodem ramínka, nebo hned po porodu dítěte. Komplikace, které uterotonika způsobují, jsou nevolnost, bolesti hlavy a poporodní hypertenze (vysoký krevní tlak).

Kombinace uterotonik a kontrolovaného tahu za pupeční šňůru se někdy nazývá \"aktivní vedení porodu ve 3. době\", na rozdíl od vyčkávacího nebo fyziologického přístupu. Nelze určit definitivní závěr o hodnotě aktivní vedení porodu u zdravé populace s nízkým rizikem. Aplikace oxytocinu hned po porodu ramínka nebo porodu dítěte se zdá být výhodná u žen s vyšším rizikem poporodního krvácení nebo žen, které jsou ohrožené ztrátou krve. Pochybnosti zůstávají u kombinace s kontrolovaným tahem za pupeční šňůru a u rutinní aplikace u zdravých žen s nízkým rizikem. Nelze tedy zatím doporučit tento způsob aktivního vedení porodu ve 3. době porodní u normálních porodu s nízkým rizikem. (5.4 Srovnání aktivního vedení porodu s vyčkávacím přístupem ve 3. době porodní)

Načasování podvázání pupeční šňůry může mít vliv na matku nebo dítě. Pozdější podvázání šňůry (nebo žádné) je postupem fyziologických, a časné podvázání je zásahem, který má být opodstatněn. Pokud se praktikuje kontrolovaný tah za pupeční šňůru po aplikaci oxytocinu, je časné nebo relativně časné podvázání šňůry povinné.I tam, kde se praktikuje pozdější podvázání (po skončení pulzace, obvykle po 3 - 4 minutách), nebyly zaznamenány nepříznivé účinky. Nejnovější výzkumy podporují pozdější podvázání šňůry, protože může působit jako prevence dětské anémie. (5.5 Vhodný čas pro podvázání pupeční šňůry)

Hned po narození dítěte by se pozornost měla obrátit na zdravotní stav. Poporodní péče zahrnuje zajištění průchodnosti dýchacích cest, udržení tělesné teploty dítěte, podvázání a odstřihnutí pupeční šňůry a co možná nejčastější přiložení novorozence k prsu matky. Několik aspektů poporodní péče:

• Dítě hned po narození má být osušeno teplými ručníky/plenami a položí se matce na břicho nebo do náručí. Současně se zhodnotí zdravotní stav dítěte a zjistí se průchodnost dýchacích cest. Je důležité udržovat tělesnou teplotu dítěte.
• Časný tělesný kontakt mezi matkou a dítětem je důležitý i z jiných důvodů. Psychologicky podněcuje matku a dítě, aby se spolu seznámily. Pro novorozence je také výhodné, když je v kontaktu s bakteriemi v kůži své matky a když se na něm neusazují bakterie poskytovatelů péče nemocniční bakterie. Mělo by být podporováno časné sání/kojení v první hodině po porodu
• Přestřižení pupeční šňůry by se mělo provádět sterilně, je to prevence infekce. 

(5.6 Poporodní péče o novorozence)

Matka by měla být první hodinu po porodu pozorně sledována. Mezi nejdůležitější kontroly patří množství ztracené krve a výška fungu. Měl by být zhodnocen krevní tlak, puls, teplota, a také celkový zdravotní stav. (5.7 Péče o matku po vypuzení placenty)

• osobní plán, kde se porod uskuteční a kdo ho povede, je vypracován ve spolupráci s matkou během těhotenství (1.3)
• vyhodnocení rizikovosti těhotenství, přehodnocení během kontaktu se zdravotnickým systémem a době 1. kontaktu s poskytovatelem péče při porodu (1.3)
• sledování tělesného a psychického stavu ženy během všech porodních dob (2.1)
• poskytnutí tekutin (orálně) během porodu (2.3)
• respektování výběru místa porodu (2.4)
• poskytování péče při porodu, kde se žena cítí jistě a bezpečně (na nejperifernější úrovni, na které je porod uskutečnitelný) (2.4, 2.5)
• respektování práva ženy na soukromí v místě porodu (2.5)
• empatická podpora od poskytovatelů péče během porodu (2.5)
• respektování ženina výběru společníků při porodu (2.5)
• poskytnutí ženám tolik informací a vysvětlení, kolik si žádají (2.5)
• neinvazivní a nefarmakologické postupy mírnění porodních bolestí (masáže, relaxační techniky) (2.6)
• monitorování plodu prostřednictví vyšetření poslechem (2.7)
• použití rukavic při vaginálním vyšetření (2.8)
• volnost ve výběru polohy a pohybu během porodu (3.2)
• podpora jiné polohy než vleže na zádech (3.2, 4.6)
• pozorné sledování vývoje porodu (3.4)
• preventivní aplikace uterotonik (léky posilující napětí dělohy) ve 3. době porodní u žen s rizikem poporodního krvácení nebo ztráty krve (5.2, 5.4) 
• sterilita při přestřihování pupeční šňůry (5.6)
• prevence podchlazení u novorozence (5.6)
• časný tělesný kontakt mezi matkou a dítětem a podpora zahájení kojení v 1. hodině po porodu (5.6)
• rutinní vyšetření placeny a vaku blan (5.7)

• rutinní provádění klystýru (2.2)
• rutinní oholení ochlupení (2.2)
• rutinní nitrožilní infuze během 1. doby porodní (2.3)
• rutinní preventivní zavedení nitrožilní kanyly (2.3)
• rutinně nařízená poloha vleže na zádech během porodu (3.2, 4.6)
• vyšetření konečníkem (3.3)
• měření velikosti pánve rentgenem (3.4)
• aplikace uterotonik v kterékoli době před vypuzením plodu (3.5)
• rutinní využití polohy na porodním lůžku
• zaměření úsilá na tlačení se zadrženým dechem během 2. doby porodní (4.4)
• masáž a roztahování hráze ve 2. době porodní (4.7)
• rutinní výplach dělohy po porodu (5.7)
• rutinní vyšetření (manuální kontrola) dělohy po porodu (5.7)

• rutinní provedení časného protržení vaku blan v 1. době porodní (3.5)
• tlak na fundus (hodní pól dělohy) během porodu (4.4)
• zásahy na ochranu hráze a vedení hlavy novorozence v okamžiku narození (4.7)
• aktivní manipulace s novorozencem v okamžiku narození (4.7)
• rutinní aplikace oxytocinu, kontrolovaný tah za pupeční šňůru nebo jejích kombinace během 3. doby porodní (5.2, 5.3, 5.4)
• časné podvázání pupeční šňůry (5.5)

• omezení příjmu potravy a tekutin během porodu (2.3)
• mírnění bolesti léčivy pro celkovou aplikaci (2.6)
• mírnění bolesti epidurální analgezií (2.6)
• elektronické sledování plodu (2.7)
• opakované či časté vaginální vyšetření (navíc je-li prováděné více než jedním poskytovatelem péče) (3.3)
• urychlení porodu oxytocinem (3.5)
• rutinní převoz rodičky do jiné místnosti na počátku 2. doby porodní (4.2)
• cévkování močového měchýře (4.3)
• povzbuzování ženy, aby tlačila dříve, než sama pocítí potřebu tlačit (4.3)
• striktní snaha o dodržení stanoveného trvání 2. doby porodní (např. 1 hodiny) v případě, že stav matky i plodu je dobrý a porod pokračuje (4.5)
• operativní porod (4.5)
• rutinní užívání nástřihu hráze (4.7)
• manuální kontrola dělohy po porodu (5.7)