Krásné vzpomínky na Vánoce, ozdobený stromeček, dárky, vzájemná láska a podpora rodiny… Je k tomu nutný Ježíšek?

Neřeknu vám, co je či není správné, ale ukážu vám svůj pohled a jak Vánoce vnímáme a slavíme my. Nepatřím ani k jednomu táboru, který buď Ježíška velebí, že bez něj nemohou být správné Vánoce a kouzlo (i za cenu manipulace, vyhrožování dětem a používání jiných nerespektujících technik), nebo ho úplně vynechává, k Vánocům Ježíška prostě nepotřebují (vůbec u nich nefiguruje a slaví prostě Vánoce bez něj).

Našli jsme si cestu, která nám vyhovuje, ve které není lež, ale zároveň v ní je symbolicky i Ježíšek.

Když jsme byli malí

Jako dítě mě moc bavilo tajemství okolo Vánoc, objevování i zkoumání, jak to vlastně všechno je. Bylo to pro nás dobrodružství, když jsme se sestrou vymýšlely, jak objevíme, kdo nosí dárky a jak je to vlastně s tím Ježíškem.

Nevnímám to jako něco negativního, ani že nám rodiče lhali. Už sice přesně nevím, co nám o Ježíškovi říkali, ale hlavní pro mě bylo, že nám nevyvraceli naše představy (moje třeba je asi dost netradiční, protože jsem si Ježíška představovala jako velkého ježka s perleťově modrými bodlinkami, dodnes vidím tu krásnou perleťově modrou).

Každý jsme měli nějakou představu a bavili jsme se o nich. Když už jsme se sestrou objevily, jak to tedy je, dál jsme si prostě všichni hráli na Ježíška. Byla a dodnes je to hra, kterou spolu rádi hrajeme.

S dcerou

Přestože jsem situaci okolo Ježíška nevnímala jako nějaký podvod rodičů na děti, vím, že chci dceři říkat pravdu. Je pro mě důležité, že si nelžeme. A nechci dělat to, co nechci, aby dělala ona sama. I kdyby to mělo být z dobrých úmyslů. A oceňuju, že ani ona mně nelže (i když si to už zkusila a zjistila, že jí v tom není dobře a že v takových pocitech setrvávat nechce).

Když začala Vánoce vnímat, přemýšlela jsem, jak se k tomu postavím. Věděla jsem…

•  Nechci jí lhát.
•  Nechci jí brát její představy.
• Chci uchovat kouzlo a tajemno okolo, které nás vždy bavilo.

Jak to tedy máme?

O Vánocích si povídáme, proč jsou, že kdysi žil Ježíš, Josef i Marie a jak to s nimi bylo. A takto se dnes tento rituál nejčastěji slaví a vnímá. Mluvíme i o tom, že za tímto svátkem je další starší, pohanský, který je o uzavření jednoho cyklu, o novém začátku, naději, míru, lásce a přátelství, víře a všem, co nás přesahuje. A že Vánoce vnímáme hlavně jako oslavu toho dobrého mezi lidmi a v lidech. A že si dáváme dárky z lásky a pro radost. Radost nejen z dostávání, ale hlavně z dávání. A že nejdůležitější je, že jsme spolu, že jsme rodina a jsme tu pro sebe.

Připravujeme či vybíráme spolu dárky pro ostatní členy rodiny a dodržujeme další tradice, které nás baví (zdobíme stromeček, tvoříme věnce, pečeme cukroví – i když střídmě, pouštíme lodičky, lijeme olovo a vosk aj.) a těšíme se společně z rodinného rituálu.

Dcera ví, že si dáváme dárky navzájem. Když se mě zeptá na Ježíška, bavíme se o našich představách (z té mé je vždy pobavená) a že je to taková hra. Záleží na každém, čemu věří. A ona věří tomu, čemu v danou chvíli svého života věřit chce, jako každý z nás.

Nevyvracím jí její představy. Jsou krásné a podporují její fantazii. Píše dopis Ježíškovi, ale zároveň ví, že si dárky dáváme mezi sebou. Stejně ale napjatě čeká, kdy dopis zmizí, i když už ví, že ho „potajmu“ (jak se mě na to zeptala a já jí to potvrdila) odnáším já. Když se mě zeptá, jestli Ježíšek existuje, nevymýšlím si. Ale fakt, že neexistuje neznamená, že nemůžeme společně hrát tu hru, která nás baví.

Hra pro všechny

Jako když si hrajeme na Harryho Pottera a já jsem Ron nebo Hermiona a děláme, že jsme neviditelní. A jsou s námi další postavy, které jsou jen imaginární. Stejně tak si hrajeme na Ježíška.

Dokud dceru tahle hra bude bavit, budeme jí hrát. Ale stejně jako u jiných her ví, že ona je stále ona, máma je máma, i když hraje Rona, táta je táta i když zosobňuje Dobbyho. A že Ježíšek je prostě postava ve hře. A že je to jako vždy o nás.

„Ježíšek“ a Vánoce jsou pro nás symbolem tajemna a kouzla, konce a začátku, naděje, míru, lásky a lidskosti. A jsou hlavně o nás, o tom dobrém v nás, posilují jednotu rodiny, radost z dávání a vzájemnou pospolitost a lidskost.

A co Mikuláš?

Je to opět hra. Dcera ví, že Mikuláš a čert jsou převlečení lidé a že jsou tam, aby zobrazili harmonii mezi dobrem a zlem. A že bez jednoho nevynikne a není druhé. Ale že dobro má vždy navrch. Každý rok si povídáme, jak to bylo s Mikulášem a jak vzniklo drobné obdarovávání na začátku prosince. Má radost, že ví, že se nemusí bát, ale zároveň vnímá kouzlo i tohoto rituálu a všeho kolem.

Jak to máte s Ježíškem, případně Mikulášem a čertem, vy?

Inspirace na Vánoce

Mám pro vás další inspiraci, jak si užít advent a přípravu dárků pro své blízké, kreativně, hravě, v klidu a bez stresů.

• Zdravé mlsání pro celou rodinu – špaldové perníčky s medem. Zapojujte děti do tvoření a mějte lahodné mlsání nejen před Vánoci. Recept najdete tady.

• Tip na vánoční dárek, který vytvoříte spolu s dětmi – originální kalendář, ze kterého se vaši blízcí budou radovat celý rok. Více ke kalendáři zde.