Na podzim a na jaře dcera pravidelně dostává chuť na perníčky a chce je péct. A protože vánoční svátky jsou ještě daleko, většinou mě ukecá a patláme „zkušební“ předvoj. Na jaře opět vyrábíme jarní vzory na Velikonoce nebo srdce z lásky. Dost si to užíváme, netlačí nás čas ani shon. Navíc tyhle špaldové poklady velmi rychle mizí a dají se jíst hned, takže opravdu nehrozí, že by dlouho vydržely.
Ne nadarmo je heslo mého blogu: „Tvořím, tedy jsem“. Tuto činnost miluju už od malička a jsem moc ráda, že se mi ji podařilo přenést na dceru. Věnovat se jakýmkoli způsobem vědomé tvorbě doporučuji dospělým i dětem, a hlavně společně.
Je to aktivita, která nás dostává „do těla“, přestáváme při ní přemýšlet, čistíme si hlavu, vnímáme svůj vnitřní svět, podporujeme fantazii a mnoho dalšího. Opouštíme levou (racionální), mužskou hemisféru a napojujeme se na pravou (kreativní), ženskou. A navíc tyto aktivity krásně uzemňují a já je vnímám i jako jakousi formu meditace.
Ale zpět k perníčkům. Není třeba produkovat rovnou „umělecká díla“. I maličkosti lze dělat vědomě, vnímavě a být u nich v sobě, v přítomnosti. Užít si tu chvíli, kdy vám něco vzniká pod rukama. Z lásky, s vaší energií. Navíc máte na výběr ze spousty tvarů. Můžete vymýšlet i vlastní. A v neposlední řadě kreativně zdobit.
Jak jsem psala, jednou za čas nás to chytne. Nejdřív o nich mluvíme, hledáme vhodnou dobu, kdy na ně, také potřebujeme mít doma vše, co k tomu potřebujeme. Až nakonec dospějeme do stádia, že máme náladu, čas i ingredience a jdeme vyrábět. V tu chvíli se uchýlím ke svému osvědčenému návodu. Oblíbenému receptu.
Pár let jsem hledala takový, se kterým bych byla spokojená. Různě jsem experimentovala, snažila se uválet těsto, které nedrželo při sobě, přemýšlela, co z něj vytvořím, když perníčky rozhodně ne. Všelijak jsem měnila, dokud jsem nedospěla do stavu spokojenosti. A už několik let – znova a znova – velebím tento recept. Je to kombinace tipu od kamarádky a mého zkoušení.
Často jsem trošku jak pejsek a kočička, nějak nerada vařím podle receptů a volím ingredience intuitivně. Mám ale pár takových, ke kterým se ráda vracím a zůstávám jim věrná. Tento mezi ně rozhodně patří.
Pokaždé se jak malá holka raduju, jak je těsto krásně vláčné, bez cukru, bez chemie, s vlastnoručně namletým kořením a je tam prostě jen to, co chci. A uvědomuju si, jak málo stačí ke štěstí a radosti.
No jasně! Proto to taky píšu, abych se s tímto skvělým receptem mohla podělit. Teda abyste nečekaly nějaký inovativní návod, recept je to v podstatě docela obyčejný, ale nepoužívám klasické mouky (buď špaldu, žito nebo bezlepkové), nepoužívám ani cukr a palmový tuk, občas nahrazuji i máslo a vychytat v těchto surovinách recept tak, aby výsledkem bylo vláčné těsto, ze kterého se krásně vykrajují různé tvary, určitou námahu stojí.
Ještě než popíšu celkem klasický a nenáročný postup, pokud máte náladu a čas, namelte si koření. Není nad to si ho sama vyrobit. Ta vůně je úplně jiná, než když si ho koupíte v obchodě. A navíc si můžete přidat víc toho, co máte rády.
Množství jsem dala pro představu, jinak ho většinou míchám od oka. Vše namelu v hmoždíři, pak přesiju a zbytky znovu namelu.
Dcera to vydrží různě dlouho. Když ji to přestane bavit, většinou jen oznámí: „Mami, už ty.“ A běží si hrát.
Chcete tip na další zdravé dobroty? Na kterých si s dětmi budete pochutnávat celý rok? Jednou je připravíte do zásoby a pak už jen mlsáte?
Chcete slazení, které vám nahradí klasický cukr a různé sirupy? Něco domácího, z našich surovin?
Vyrobte lahodné přesnídávky pro děti, po kterých se budou moci „utlouct“, marmelády, povidla a jiné zavařeniny, které můžete použít jako sladidlo do mnoha pokrmů i na samotné „sladkostní hody“ (jak s oblibou říká má dcera, když má chuť na sladké). Inspiraci najdete zde.
Příjemné mlsání a tvoření a nezapomeňte, že jste skvělé.
Chcete být také součástí mého světa? Klikněte níže a budu vám posílat inspiraci.