Nedávno jsem viděla několik filmů na téma vztahů rodičů a dětí a uvědomila jsem si pevnost a křehkost pouta mezi mámou a jejím dítětem. Díky tomu jsem si také uvědomila, jak jsem šťastná za vztah, který mám s dcerou.
Došlo mi, o kolik jsem se posunula z mámy, která prošla poporodními depresemi, jejíž osobnost se rozpadla na tisíce kousíčků, myslela, že prvního půl roku nepřežije, nevěděla, jak svoji novou roli přijmout a připadala si jako nejhorší matka na světě. Vím, že mám své chyby, ale nebičuju se za ně. Vím, že se mám stále co učit a spousta věcí mi trvá a nezvládám je hned tak, jak bych chtěla. Ale i přes to vím, že jsem skvělá máma a mám skvělou dceru.
A následně jsem začala přemýšlet, co znamená být skvělá máma. Každý si pod tím pojmem nejspíš představí něco jiného a já vám teď nabídnu ten můj úhel pohledu.
Neznamená to, že nikdy nezakřičí. Nejsme roboti, máme emoce, a ne vždy se nám podaří situaci ustát s odstupem a nadhledem. Je-li toho na vás moc, pak stačí málo a můžete být sebe-vědomější a prostě vybuchnete (pokud je to váš případ, možná se vám budou hodit mé tipy, hlavně bod 2 a 4 – vztahují se sice k zimnímu období, ale jsou univerzální a já je praktikuji celý rok).
Stane-li se tak, mluví o tom s dětmi, aby pochopily, jak a proč situace vznikla a že nejsou jejím strůjcem.
Učí tak děti, že je v pořádku mít emoce a jak s nimi pracovat. A že je lidské chybovat, že chybami se učíme. Chyby nejsou nic, za co bychom se měly stydět, a naopak nás posouvají dál. Je skvělé se z nich poučit a příště vše zvládnout lépe.
Vnímá své potřeby a má se na prvním místě, protože ví, že kdyby to neudělala nespokojenost by ji časem dohnala a odnesla by to nejen ona, ale i ostatní blízcí v jejím okolí.
Bývá i unavená a nemusí vždy vyjít dětem vstříc. Dopřeje si odpočinek, čas pro sebe sama, své koníčky, přátele, cokoli, co má ráda a ví, že jí to udělá dobře (i kdyby to bylo denně dvacet minut). Neřeší, že nemá dokonale naklizeno, protože s dětmi to podle mě prostě ani nejde.
Ukazuje tak dětem, jak mít hodnotu sebe sama a že myslet na své potřeby není sobectví, ale základní předpoklad k harmonii, vyrovnanosti, spokojenosti.
Je autentická, upřímná, je si vědoma svých kladů i záporů a nedělá ze sebe někoho, kým není.
Předává tak dětem, že je v pořádku být svůj, originální, jiný, nesplynout s davem a dělat si věci po svém a stát si sám za sebou.
Je s dítětem, je tu pro něj, věnuje mu plnou pozornost (ale zdaleka to nemusí být celý den), podporuje jeho individualitu a potřeby, ale není jeho „otrokem“. Věnuje čas a pozornost i sobě a nepřekračuje své hranice. Protože ví, že překračování hranic se nevyplácí, kumuluje se a jednoho dne se na těle či na duši odrazí – výbuchem vzteku, útlumem, nemocí atd. Stanovuje tak dětem (případně spolu s dětmi) hranice, pevně, ale s láskou a respektem.
Učí tak děti, že je důležité být v harmonii se sebou samým a že každá nerovnováha se někde projeví.
Ví, že je lidská bytost stejně jako její dítě a že je někdo menší, neznamená, že je míň moudrý. Nejedná z pozice síly a nadřazenosti. Domlouvá se s dětmi a společně hledají řešení, ve kterém jim je dobře.
Učí tak děti, jak komunikovat, brát ohled na druhé, ale nezapomínat na sebe.
A pokud jste skvělá máma, která nic z toho nepotřebuje, dejte si na chvíli nohy na stůl, uvařte si kávu nebo čaj a jen relaxujte a uvědomujte si, jak jste skvělé.
Připadáte si jako skvělé mámy?
Jak vnímáte skvělou mámu vy?
Mějte se krásně a vězte, že skvělé jste!
Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat, kde byla pořízená fotka,, SRDCE U VODY“ Děkuji
Dobrý den, je to Bledské jezero ve Slovinku 🙂
Děkuji .