Jak zvládneme školku v klidu? 6 tipů, jak podpoříte své dítě

Nechci zde rozebírat, zda je školka vhodná či nikoli, ani důležitost kontaktu mámy s dítětem, sociální ne-připravenost a jiné aspekty mluvící za účast ve školce či nikoli. Kdy dítě nastoupí do školky je na rozhodnutí a posouzení každého rodiče i jejich dítěte. Někdy je nesnadné, někdy nevyhnutelné, někdy vítané.

Řeknu vám, jak jsme to měli my a co nám (dceři i rodičům) pomohlo odloučit se v respektu a lásce. Dám vám různé tipy, díky kterým můžete dítěti vstup do školky usnadnit. Podpořit ho, aby se cítilo co nejlíp a aby novou neznámou a mnohdy stresující situaci zvládlo co nejlépe.

Dcera začala chodit do školky ve čtyřech a půl letech na pár hodin v týdnu. Hledala jsem školku s respektujícím přístupem, otevřenou, v přijatelném dojezdu od domova. Zkusili jsme podporu adaptace a loučení od velice respektujících až po ty méně a mám pro vás několik tipů, které se nám osvědčily.

Určitě pomůže, když můžete s dítětem být nějakou dobu ve školce, aby mohlo neznámé prostředí prozkoumat v bezpečí vaší přítomnosti. Aby bez stresu zjistilo, jak se věci mají, jaký ve je školce režim a že je to vlastně fajn a že není čeho se bát.

Některé školky mají „zkušební dny“ ještě před oficiálním nástupem, kdy může být dítě celou dobu v novém prostředí s rodiči a když tam jde poprvé, už nejde do úplného neznáma. Jiné školky umožňují v rámci svého chodu přítomnost rodiče, než si dítě na nové prostředí zvykne (vyzkoušeli jsme si oba přístupy).

Ne vždy umožňuje školka vstup rodičů a pak je vás, jak se k tomu postavíte. Určitě s dítětem můžete o školce mluvit a přehrávat si jednotlivé situace. Tak to děláme vždy, když někam jdeme poprvé (k zubaři, na odběr krve, loučení ve školce atd.) Pokud děti situaci porozumí (tedy nemyslím si, že jen děti), mnohem snáz ji přijímají.

Bavte se o tom, jak to ve školce vypadá, co se tam bude dít, jaký bude režim dne – prostě dítěti školku co nejvíc přibližte, aby nemělo pocit, že jde do neznáma (děti mohou vše nové vnímat jako něco děsivého, stresujícího). Přehrajte si to, s hračkami, s ostatními členy domácnosti, jak bude dítě chtít a kolikrát bude potřebovat. Vy jste pro něj bezpečný přístav, který mu pomůžete touto novou zkušeností projít.

Můžete si s ním také o školce číst. Koupila jsem knihu Flandil ve školce* a jednu dobu to byla nejoblíbenější četba. Dceři (a vlastně i mně) pomohla vidět, že všechny situace – i zdánlivě nepochopitelné a neřešitelné – se dají zvládnout.

Naslouchejte dítěti a začněte (pokud to jen trochu jde) návštěvu kratšími časovými úseky a prodlužujte na delší. Pro dítě pak může být náročné se s vámi rozloučit a zůstat samo ve školce. Proto doporučuji, jestli zvolíte tento přístup, odcházejte s ním. Až nastane čas na ranní rozloučení ve školce, udělejte ho co nejkratší a rituální. Budu o tom mluvit dále.

Nemáte-li možnost být s dítětem ve školce, mluvte s ním, přehrávejte si jednotlivé situace, udělejte si z toho hru a zábavu a využijte další tipy, které mu mohou pomoci usnadnit zvykaní na nové prostředí.

Společně doma můžete vyrobit koláž fotografií, kterou má pak dítě v přihrádce a ví, že kdyby se mu zastesklo, kdyby potřebovalo, kdykoli se na své blízké může přijít podívat. Dcera měla fotku neustále ve školce a věděla, že když bude chtít, může nás aspoň takto vidět a pocítit naši lásku a společnou energii.

Zeptejte se dítěte, co by mu nejvíc pomohlo – vaše fotografie, obrázek od vás, společný výtvor, něco, z čeho bude vnímat vaši lásku a energii. U tvoření opět o školce mluvte, řekněte si k čemu bude obrázek sloužit a vytvořte ho tak, aby dítě co nejvíc podpořil a ujistil ho, že jste stále s ním.

Vytiskly jsme s dcerou fotky, nalepily vedle sebe a využily různá srdcová razítka a těmi obraz orámovaly. Z jedné strany s tátou, z druhé spolu. A společné dílo jsme pro větší trvanlivost zalaminovaly. To se u nás velmi osvědčilo a koláž měla dcera v přihrádce po celou dobu, co do školky chodila. Je to vidět, protože obrázek je opravdu opotřebovaný a skvěle splnil svůj smysl.

Podobnou službu může udělat třeba i oblíbená hračka, kterou si dítě vezme do školky a má u sebe kus domova, bezpečí, jistoty. I když si myslím, že společný výtvor má pro dítě hodnotu vyšší, může to být další pomocník při jeho zvykání si.

Některé školky nedoporučují, aby si děti braly hračky přímo do společných prostor, tak si je děti jako talisman mohou nechat ve své přihrádce a plní tak podobnou funkci jako obrázky či fotografie.

Je dobré dodržovat sliby a říkat dítěti pravdu – v kolik přijdete, za jak dlouho to bude (po svačině, po obědě, po odpočinku) a slib dodržet. Děti nemají představu o čase a vše prožívají jako by to bylo teď a napořád. Potřebují získat nejen jistotu, že si je rodiče opravdu vyzvednou, ale také aby s nimi jednali narovinu.

Máte přijít po obědě, ale nechtěně se zpozdíte? Dítě může vnímat, že ho nechcete, že jste na něj zapomněli, bojí se a je ve stresu. I když mu vysvětlíte, že vám ujel autobus, šéf v práci po vás chtěl další úkony… Dítě si tuto ztrátu už prožilo a může přijít o pocit jistoty, bezpečí. Určitě je dobré situaci dítěti vysvětlit, když už se to stane a zdůraznit, že ono s tím nemá nic společného, ale doporučuji si pohlídat, ať se to – aspoň ze začátku – neděje.

Vždy jsem tedy dceři přesně říkala, v kolik přijdu a hlídala si, abych v tu dobu přišla. Pokud jsem věděla, že se zdržím a nemůžu přijít jako obvykle, věděla o tom. Když měla ve školce zůstat déle a bylo to na ní velké sousto (měla pocit, že tam tak dlouho nevydrží), vymýšlely jsme, co s tím (třeba zda by ji někdo z rodiny mohl vyzvednout dřív než já a když to nešlo, co by ji pomohlo, aby to zvládla).

Jak jsem psala, když už dítě prošlo adaptací a nastal čas se s ním rozloučit hned po příchodu do školky, je účinný rychlý, jasný, ale rituální odchod. Každý den ho opakujete stejně, dokud dítě potřebuje. Ne – jak jsem zmiňovala výše – že dítko něčím zabavíte a když od vás přesune pozornost, nenápadně zmizíte. Naopak: vědomý, rituální odchod plný pozornosti k dítěti.

Prošly jsme si i obdobím, kdy dcera odchody oplakala, ale když jsme se o nich spolu zpětně bavily, sama zhodnotila, že si chvilku popláče, uleví tak emoce a pak už je jí dobře. A dokonce uznala, že to pro ni bylo méně náročné, než když jsem se pokoušela odejít poté, co jsem tam s ní třeba hodinu byla (jak jsem zmiňovala na začátku u adaptace na nové prostředí školky).

Společně jsme vymysleli rituál, který dceři pomohl ráno v klidu odejít za ostatními dětmi a byl dostatečně pozorný, ale zároveň netrval příliš dlouho (pár minut). Protože dcera miluje tanec, jak už jsem se v jednom článku zmiňovala, chtěla loučení tancem.

Po příchodu do školky jsme pustili její oblíbenou písničku, začala se u ní svlékat, na zbytek písničky si s tátou zatancovala (většinou ji ráno vodí on), doplnili bublinu, kterou jsem jí ráno naplnila (v textu níže o ní mluvím), objali se, pusa a „Táto můžeš jít“. Inspiraci jak s dětmi tančit a pracovat s hudbou najdete v článku zde.

Rituál si vytvořte podle toho, co má vaše dítě rádo, co je pro něj důležité. Ptejte se ho, jak by se mu to líbilo a dávejte návrhy. To u nás fungovalo dost dlouho, než dcera začala vymýšlet svoje návrhy – něco jsme nabídli a ona to odsouhlasila, když se jí to nelíbilo, vymýšleli jsme dál.

Je v pořádku, když…

Co nám pomáhalo snad ze všeho nejvíc, byly různé malé rituály, které jsme dělali ráno doma nebo cestou do školky. O loučícím se rituálu jsem už mluvila a ještě zmíním dva, které jsme využívali denně a moc nám pomohly. Dodnes je máme oblíbené a když je třeba, vracíme se k nim, i když už dcera do školky nechodí.

• Provaz lásky

Bavily jsme se s dcerou o spojení, které je mezi námi a které nikdo nikdy nepřetrhne a které nikde nekončí. Je to láska, která naopak stále roste. Udělaly jsme si z toho hru a říkaly si, kam až spojení – provaz lásky – vede a jak moc se máme rády… Až do jiného města, přes celou zemi, do nebe, do vesmíru. Dceru bavilo vymýšlet místa a ptala se, co je dál, zda to či to město, zda cesta od domu do školky, či z domu k babičce.

Taky jsme si říkaly, že naše spojení je jako takový tunel, cesta, po které mohou putovat oblíbené hračky a různá zvířátka. A tak mezi námi vozili lásku jednorožci, medvědi, kočáry s princeznami a jiná stvoření. Po školce jsme si povídaly, zda dceři bylo smutno a co mi ten den posílala, kdy přibližně to bylo (ráno, po procházce, kolem oběda), a co naopak co jsem zase odeslala já jí. O spojení stále věděla, ale čím dál méně potřebovala tyto malé pomocníky.

• Bublina lásky

Ráno po probuzení, při oblékání, po snídani jsem začala dceru objímat a objímala ji tak dlouho, dokud se jí úplně nenaplnila bublina lásky. Sama si řekla, kdy je plná. Ta důvěra, že ji budu držet tak dlouho, dokud bude potřebovat a že sama je schopná poznat, kdy je její bublina naplněná. Bublinu lásky pak ještě ve školce doplňovala těsně před rozloučením s tím, kdo ji tam vedl.

Věděla, že je to bublina, která je všude okolo ní a že je naplněná láskou mámy a táty. A kdykoli bude potřebovat, zasteskne se jí, stačí, když zavře oči nebo na bublinu jen pomyslí, a hned ucítí naši lásku a podporu a bude vědět, že jsme tam s ní.

To jí moc bavilo a baví dodnes. Ze začátku docela dlouho trvalo, než měla pocit, že je bublina nabitá, ale časem potřebovala méně a méně na její doplnění. A stal se z toho náš rodinný mini rituál, kdy se při odchodu (kohokoli kamkoli) na chvilku obejmeme a tím dobijeme bublinu.

• Přechodový rituál

Jde o uvědomění si přechodu, vývoje (pro vás i dítě) do nového životního období, nové životní etapy, kterým nastup do školky a poté do školy je. Přechodové rituály mohou být jednoduché, krátké, ale i dlouhé a náročnější. Záleží jen na vás a vašem dítku, co si vyberete a jak si ho vytvoříte. Základem je o tom mluvit a dát na potřeby vašeho dítěte, je to pro něj.

My jsme udělaly malý rituál při nástupu do školy. Dcera prošla cestou, kterou jsme společně vytvořily z jednoho místa (současný stav) do nového místa. O současném stavu jsme chvíli mluvily, co to pro ni znamená a jak to doteď bylo. Pak se vydala na cestu, pomalu, rituálně, s pocitem, že se děje něco magického, výjimečného, velkého. Stála jsem poblíž a podporovala ji.

Na konci cesty na ni čekala aktovka, kterou jsme společně vybraly a která symbolizovala školní období. Poté jsme mluvily o tom novém, co se chystá, jaké změny to přinese a jak si to představuje a na co se těší. Nakonec jsme tančily, což děláme celkem často a připravily jsme „slavnostní hostinu„, jak tomu dcera říká. Nachystala na talíř dobroty (sušené ovoce, oříšky, kousek čokolády), připravily jsme si „drink“ a vše daly na zem na deku. Tam jsme se uvelebily a společně si vše  vychutnaly.

Dejte dítěti pocítit vaši lásku, že je na vás spolehnutí a vysvětlete mu, proč do školky chodí. Vymyslete společně rituály a další podporu, co mu jeho první dny či měsíce usnadní adaptaci. A hlavně si ujasněte sami v sobě, proč je to pro vás důležité, nezbytné, proč s vámi třeba nezůstane doma.

Ze začátku jsem měla pochybnosti a přemýšlela, zda jsem neměla dceru nechat déle doma, zda školka, kterou jsem jí vybrala, je ta pravá. Neměla jsem v sobě jasno, nestála jsem si pevně za svým rozhodnutím a dcera mé pochybování a nedůvěru cítila, a o to hůře se ode mě oddělovala. Když jsem své rozhodnutí přijala a srovnala se s tím, bylo to pro obě mnohem snadnější.

To jsou tipy, které jsme vyzkoušeli a které se nám osvědčily. Ještě pro přehlednost je znovu krátce zopakuji.

Držím vám palce, ať první školkové dny i měsíce zvládnete v lásce a důvěře.

A máte-li nějaké tipy, které se osvědčily vám, budu ráda za vaši inspiraci i pro ostatní rodiče, kteří své děti do školky teprve chystají.

* Hamblin, Barbora. Flandil ve školce. Vyd. 2. Jihlava: Altenberg, 2017. ISBN9788090654327

Podpořte své školáčky (a nejen ty) zdravým mlsáním, které budou milovat. Koukněte zde.