Vzpomínáte si taky, co jste s nadšením dělali v dětství? Čemu jste se věnovali plně a zaujatě, že jste vůbec nevnímali čas? Neslyšeli jste, když na vás rodiče mluvili, byli jste naprosto pohlceni onou činností, která vás spojovala s vaší podstavou. V tu chvíli jste věděli, kdo jste a co je správně.
Já mám takové napojovače dva. Jeden jsem si udržela a doprovázel mě – s přestávkami – na mé cestě, na druhý jsem zapomněla, ale podvědomě stále vyhledávala.
Jednoho dne jsem si konečně vzpomněla! Čím víc jsem se na přibližovala sama sobě, vědomému napojení na svou podstatu, duši, sebe-vědomí, vášeň, můžeme to nazvat různě, tím blíž jsem byla k této vzpomínce a pochopení. AHA!
Vzpomněla jsem si, jak jsem se často zavírala v pokojíčku a tančila si. Nestrukturovaně, neomezeně, jen poslouchala hudbu a své tělo a nechala se jím vést.
Pamatuji se na jeden zážitek z puberty. Vyrůstala jsem na Beatles a dodnes mám ráda retro. Tančila jsem na „Twist and Shout“ stále dokola. Na starém magneťáku jsem pořád přetáčela kazetu ještě po tátovi, kde čtyři kluci řvali: „Shake it up baby… Twist and shout… Come on baby…“ a já s nimi a tu chvíli jsem věděla, že jsem správně.
A nyní, když tančím se ženami, všechno z toho cítím znovu a jsem neskutečně vděčná, že jsem si vzpomněla a spojila se s tím, co bylo potlačeno a chtělo ven.
Tanec je podle mě všelék. A je přirozený všem. Zkuste to. Pusťte si svou oblíbenou hudbu (a může to být cokoli, jedna z „mých“ těhotných maminek si doma tančila na metal). Zavřete si oči. A začněte pomalu, jemnými, jednoduchými – klidně monotónními, „netanečními“ – pohyby. Nepřemýšlejte nad tím, co děláte a jak u toho vypadáte. Dýchejte pravidelně a zhluboka. Sledujte dech, jak prochází vaším tělem. A nechte se vést…
Chcete být také součástí mého světa? Klikněte níže a budu vám posílat inspiraci.