Koncem zimy už začínám být celá natěšená na jaro. Každá buňka v mém těle se tetelí při vyslovení toho pro mě kouzelného slova a s jakýmkoli jeho příslibem mé srdce plesá… Začíná se oteplovat, zpívají ptáci, rozkvétají první sněženky, lidé jsou veselejší.

Ale hlavně: JE TO CÍTIT VE VZDUCHU!

Tento slastný pocit, tuto životadárnou „vůni“ tak zbožňuji, že se to snad ani nedá popsat. Přesto se o to – byť nedokonale, slovy – pokusím. A doplním obrázky, které možná řeknou víc. A navíc mám pro vás jeden skvělý rituál, který prospěje vám a děti bude bavit.

Svěží vůně nového života, nového začátku, naděje, radost!

Víra, rozkvět, zrození nového (nejen živého v přírodě, ale i v nás – třeba myšlenek, nápadů), příliv oživující energie, lehkost, svěžest, určitá naivita, důvěra v cykličnost a uzemňující pravidelnost – to je něco, mě sytí, nabíjí a neskutečně baví. Každé roční období má to své, ale pro mě je nejsilnější tohle.

A když ta doba nastane, nadechuji se plnými doušky, jakoby to bylo poprvé či naposledy. To je taková nádhera, že zapomínám na všechny strasti a raduji se z čiré existence na Zemi. V takových chvílích mám pocit, že vše má smysl a že život je nádherný.

Chodím rozesmátá, odhazuji přebytečné vrstvy jako cibule a dýchám naději a nový život. A pokud si u toho ještě mohu sednout někde v přírodě a své tělo i tvář nastavit slunečním paprskům, s knihou či lahodnou kávou, připadám si jako v ráji. To je pro mě pocit blaha. Znáte to?

Vítání jara

Když byla dcera malá, započaly jsme tenhle krásný staročeský rituál – posílání Morany, Smrtky – odhánění zimy, smrti a vítání jara. A těším se, až ho letos zopakujeme.

Inspirovala nás k tomu knížka „Chaloupka na vršku“ (kdo nezná, vřele doporučuji), která popisuje život na venkově v průběhu celého roku, jeho harmonické plynutí v rámci střídání ročních období, jeho zvyky a tradice. K příběhům čtyř malých kamarádů žijících v laskavosti a lásce v malé vesničce se vždy rády vracíme.

Loučení se zimou v sobě má ale mnohem hlubší smysl, než jen fyzické, kalendářní „ukončení“ zimy a pocit, že už prostě chceme jaro. Jednak už se mě dcera každý rok ptá, kdy zase Moranu pošleme a moc se na to těší, z čehož mám velkou radost. Ale hlavně je to krásný zvyk, který vám v sobě pomůže uzavřít zimu a nechat odejít vše, co už nepotřebuje, co už vám neslouží, co během zimy „odumřelo“ a potřebuje být propuštěno. Můžete to vše spolu s Moranou poslat pryč. Aby se s jarem mohlo zrodit, růst a kvést to nové…

A jak náš rituál vypadá?

Připravujeme si malou Moranu, protože ji většinou posíláme jen po malé říčce, tak aby daleko doplula, odvezla zimu a co má být propuštěno, a nezasekla se u prvního ohybu či překážky. Také nám nejde o velkou demonstraci, ale spíš o pocit, společnou tvorbu a radost z rituálu a k tomu nám stačí i malá Morana.

Najdeme vždy dva klacíky, které splňují naše požadavky a ty pak k sobě svážeme přírodním provázkem či travinami. Nakreslíme jí obličej a vytvoříme sukni z lístků. Cokoli přírodního nás napadne, to využijeme. Fantazii se meze nekladou. Nic složitého, přesto vždy vnímáme obřadnost a kouzlo našeho malého rituálu. A kolik radosti přinese už jen hledání správných klacíků, přemýšlení nad tím, jak moc se má usmívat, zda ji oblečeme, co za obleček jí vytvoříme či zda ji necháme obnaženou…

Tip pro vás: můžete si pro sebe v mysli připravit či na papír sepsat, co spolu ukončením zimy chcete propustit. Zapojit můžete i větší děti. A pak už si jen užívat kouzlo a obřadnost chvíle a nechat přírodu konat. 

Pod teplem slunečních paprsků a za doprovodu ptačího zpěvu jsme Smrtku obřadně poslaly pryč.

Když je Morana hotová, vypravíme se k „naší“ říčce na okraji zelenajícího se parku. A rozloučíme se se zimou. Necháme odejít vše staré a nepotřebné a uvolníme místo pro jaro, zrození nového. Dcera Moranu vždy vyprovází zpěvem a už jen sledujeme, jak se od nás vzdaluje. Nakonec se často bavíme tím, že jdeme podél říčky a sledujeme, zda a kam pluje, případně jí uvolníme cestu. Dojdeme až do míst, odkud už musí pokračovat sama a ještě jí na cestu zamáváme a poděkujeme, že odnáší to, co je třeba. 

Dcera se na tento rituál vždy těší a každý rok si ho spolu užijeme. A když už je větší, můžu jí předávat i hlubší smysl a dovolit jí ho také pocítit. Navíc je to naše malá dámská jízda. 

Na Smrtnou neděli (pátá postní neděle) Moranu zase pošleme. Letos vychází na konec března (26. 3. 2023).

Kdybyste to nestihli na tento termín, vůbec nic neděje, jde o to si to užít, zažít společný čas, vnímat cykly přírody, koloběh dění kolem sebe a s vděčností nechat odcházet staré a vítat nové. Dětem pak předáváte mnohem víc, než si myslíte. 

Přidáte se?

Mějte se krásně a mějte se rády!