Před rokem jsem začala psát blog. Nikdy mě nenapadlo, že tohle budu dělat (psát a veřejně!). Co si tak vzpomínám, vždy jsem si něco sepisovala, ale donedávna jen pro sebe. Na zveřejnění jsem dosud neměla „koule“.

A tak nějak řízením osudu a vedením srdce se stalo, že jsem se vrhla do on-line podnikání, protože jsem cítila potřebu víc mezi ženy rozšířit to, co dělám, co mě naplňuje, baví a čím je mohu podpořit. A také jsem chtěla dělat i něco, co mě neváže na místo a čas.

Prošla jsem si za ten rok od růžových brýlí, přes nadšení i vyčerpání, velké pracovní nasazení až po totální útlum. Znáte to? Do něčeho se vrhnete, protože to cítíte jako „to ono“ a pak objevujete realitu. Prozkoumáte díky tomu zase kus sebe sama, překonáte překážky a více se ukotvíte v tom, kdo jste a co chcete.

A tohle je roční ohlédnutí zpět. I proto, abych viděla, kam jsem došla, protože mám občas tendenci před sebou vidět spíš to, co jsem neudělala. Děláte to také? Všímáte si toho, co se vám podařilo? Takže veřejné bilancování mé on-line cesty a také zhodnocení, co z toho můžete mít vy…

Blog

První článek vyšel něco před rokem v podobě vysvětlení, proč jsem začala psát veřejně. Odhodlala jsem se k jeho zveřejnění proto, že mě uklidňovalo vědomí, že o mě nikdo neví, a tak si ho vlastně nikdo nepřečte. Hlavou mi běžela spousta myšlenek, srdce tlouklo o sto šest, celá nervozitou rozvibrovaná jsem řešila v tu dobu velké dilema:

Dát na internet či nedat? O co jde? V nejhorším se totálně ztrapním a zase to smažu. Nemám to odstranit rovnou? Ne!!! Když to neustojíš, nikam se neposuneš. Strach překonáš jen tím, že se mu postavíš.

A pak se najednou ruka na klávesnici hnula víc… A můj on-line život byl započat. Věděla jsem, že je to cesta „otevírání se“ světu a že strachem se nechci nechat ovládnout.    

Nakonec jsem pro vás za rok sepsala deset článků. Jaká byla radost, když jsem viděla, že je ženy čtou, a dokonce se jim (podle reakcí) líbí! Nejčtenější je o tanci – žen, těhotných i s dětmi – v čem je tak úžasný, jak ho snadno zakomponovat do běžného života a co vše nám může dát. Za ním se řadí článek o egu a jak nás dovede ve výchově ovlivňovat a do „vítězné“ třetice patří text o tom, jak být skvělou mámou. Který článek byl nepřínosnější pro vás?

Web

Asi největším překvapením pro mě byl fakt, že jsem si sama vytvořila web (pravda, potřebovala jsem k tomu vedení, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že bych to dokázala). Jsem dost netechnický tip a tato dovednost pro mě byla dlouhou dobu naprosto nedosažitelná.

„Jsi fakt dobrá! Na technickýho analfabeta slušný. Sice ti to trvalo mnohem dýl než normálním smrtelníkům, ale to je fuk, dala jsi to!“

Protože se starám o dceru, která chodí do školky jen dopoledne (a jsem vděčná, že s ní být můžu) a podporuju ženy naživo (hlavně skrze tanec a cvičení na míčích), prostoru na virtuální tvoření nebylo tolik. Ze začátku jsem měla tendence pracovat v noci, ale to jsem musela změnit, protože to nesvědčilo mému zdraví (ač jsem sova a noční introvertní život miluju).

Kreativní ladění webu jsem si užívala. Neměla jsem sice žádnou představu o vzhledu, ale vše plynulo krásně intuitivně. Než jsem se začala orientovat v zákoutích techniky, mi sice chvíli trvalo, ale stálo to za to. Mohu si kdykoli cokoli změnit tak, jak potřebuju a tvorba stránek mě ohromně baví. Dala jsem si tím svobodu.

Dost jsem pracovala o víkendech, kdy jsem muže s dcerou vyslala na chalupu. Byla jsem natěšená a motivovaná. Viděla jsem, jak mi mé virtuální dítko roste pod rukama, neuvěřitelné se stalo skutečností, a hnala mě vpřed jeho chuť k životu.

E-booky

Za rok on-line života jsem pro vás vytvořila čtyři e-díla. Dva e-booky zdarma a dva produkty placené, které ženy podporují na cestě k sobě samým.

Nejvíce jich má ve své virtuální knihovničce omalovánky, které obsahují obrázky s podpůrnými afirmacemi a mandaly připravené k vytištění a vybarvování. Pomocí nich se těhotné ženy ladí na miminko, sebe sama, a hlavně na hladký a krásný porod. K hladkému porodu, překonání obav a získání důvěry ve své tělo ženám také pomáhá obsáhlý praktický průvodce, který jim je oporou v těhotenství i v šestinedělí.

Nezapomněla jsem ani na mámy po porodu a na mateřské a vytvořila pro ně kreativní podporu v podobě mandal určených k vybarvování, díky kterým se uvolní, posílí vnitřní klid, svoji jedinečnost a autenticitu, důvěru ve své mateřské schopnosti, harmonizují propojení hemisfér a hlavně si užijí čas samy pro sebe i v přítomnosti dětí. Posledním virtuálním dílem je Kreativní kalendář, pomocí kterého mámy podpoří plnohodnotný čas trávený s dětmi, fantazii a vzájemné vztahy. Máte už také svoji podporu? Víte, co vám nejvíc pomáhá?

Facebook

Světlo virtuálního světa také spatřila má „pracovní“ stránka. Její název ke mně dlouho nemohl přijít. Vymýšlela jsem samé suché spojení (že by to nějak souviselo s mým jménem?) a nic kloudného mě nenapadalo. Nakonec muž (který se do mého projektu do té doby zapojovat nechtěl) jednoho dne přišel a začal brainstorming. Trval několik dní. Rozbory jednotlivých nápadů, významů, jejich naladění a našeho vnímání nebraly konce.

A hádejte, kdo název nakonec vymyslel? Ano, byl to můj muž a jsem mu za to vděčná, protože jinak bych nad názvem přemýšlela možná ještě teď. Tímto mu veřejně děkuji, že se do mého projektu takto zapojil! Roztančené mateřství spojuje vše, co jsem v názvu vnímala a cítila. Jak působí na vás? Co v něm nejvíc vnímáte?

V zimě jsem rozjela pravidelné pondělní citáty pro radost a pro krásný týden a moc mě baví vás jimi inspirovat. Děkuju také všem fanouškům za přízeň a pokud mezi ně ještě nepatříte, staňte se také součástí roztančeného světa. Těším se na vás.

A CO MI POSLEDNÍ ROK DAL A VZAL?

Zdraví

Na jaře jsem zjistila, že mé tělo ztratilo schopnost adaptace. Přestávalo mít pod kontrolou to, co se v něm dělo. Došlo mi ale, že je to jen informace a že je na mě, jak se k ní postavím. Začala jsem ještě víc pracovat s „energiemi“, vizualizacemi, relaxací, pravidelně cvičit harmonizační posilující cviky a víc vnímat signály těla. On-line tvorba mi pomáhala soustředit pozornost i jinam.

Před rokem, když jsem začínala v on-line podnikání, jsem byla po čtyřech letech velké „transformační cesty“. V mém životě se změnilo téměř vše. Tělo se od porodu čistilo a vypořádávalo s dlouhotrvajícím ekzémem. Spala jsem díky tomu málo a nekvalitně. Nemělo tak kde dočerpat sílu. Dlouho jsem si to ale neuvědomovala.

Zastavila jsem se. Ač jsem byla motivovaná a práce mě bavila, přestala jsem u ní vysedávat po nocích, chodila brzo spát, odpočívala, mnohem více vnímala tělo a nadále pokračovala v celostním léčení.

Milovaná práce mi pomáhala zvládat náročné chvíle a přispěla k dokončení transformačního procesu. Tanec a živé lekce se ženami mě naplňovaly radostí a setkání jsou vždy obohacující a posilující. Další pomocníkem, jako už mnohokrát, bylo tvoření. Víte, co vám pomáhá v těžkých chvílích? Pokud zrovna potřebujete na své cestě podpořit, koukněte sem.

Po čtyřech letech odbourávání příčin nemoci, intenzivního osobního rozvoje, práce s tělem i „duší“, ke které přispěla i má nová on-line cesta, začal ekzém v létě ustupovat. Byla jsem tak vděčná, že to ani nedokážu popsat. Adaptace těla se během pár měsíců zvýšila a dočerpala jsem zásoby – měla jsem pocit, že jsem se znovu narodila.

Podnikání

V létě jsem se oficiálně stala podnikatelkou a začala objevovat radosti i strasti s tím spojené – úřady, daně, gdpr, odvody státu (v těchto věcech jsem celkem nepraktická, takže jsem se občas „zapotila“), ale jsem na vlastních nohách, sama za sebe, svobodná.

A také jsem začala – jako pracující z domova – hledat systém, jak využívat efektivně a systematicky pár hodin, které zrovna mám k dispozici a nezanedbávat ostatní (péči o dceru a sebe sama, rodinu, domácnost). Bylo to pro mě úplně nové a až po půl roce jsem měla pocit, že se některé situace začínají usazovat.

Nesnažím se už v pracovní době vyprat a pověsit prádlo. Když vím, že mám čas na práci pár hodin, nevařím, neuklízím, nevyřizuji osobní komunikaci, protože mě odvádí od „hluboké“ intenzivní činnosti, na kterou potřebuji klid a soustředění. Pomáhá mi nechat se vést svým cyklem. Takto jsem v naprostém ženském naladění nakreslila omalovánky a mandaly a zase naopak v mužské aktivní fázi nastavila mnoho technikálií. Vnímáte svůj cyklus? Kdy jste nejaktivnější? A co vám pomáhá se plně soustředit?

Uvolnění

Před zimou jsem dovolila tělu, duši i podnikání projít obdobím útlumu. Zalezla jsem do sebe a přestala tlačit na „musím, měla bych, je třeba“. Stejně to nešlo. Stalo se vám, že jste se do něčeho pustily a vše začalo sabotovat? A když jste „problém“ po několika hodinách vyřešily, došlo vám, že čas nápravě věnovaný byl zbytečný a ubraly jsem si tím prostor pro odpočinek, který zrovna potřebujete?

A tak jsem vše pustila, utlumeně si plynula koncem roku a nabírala síly. Věnovala jsem se jen živým lekcím a připravovala se na Vánoce. V lednu přišla nová energie a s ní přechod na nové systémy a spousta nové techniky.

Co si z toho můžete vzít vy?

• Přemohla jsem svou technickou ne-schopnost. I vy se můžete pustit do toho, co vás láká, po čem toužíte, i když si myslíte si, že na to nemáte vlohy. Je to jen otázka motivace a tréninku.
• Otevřela jsem se více světu a začala veřejně psát a podporovat ženy, které hledají samy sebe a svoji cestu. Dělejte to, co vás naplňuje a co vám dává smysl. Je to podle mě jediná cesta k harmonickému životu. 
• Překonala jsem spoustu komfortních zón, strachů a zlikvidovala další nefunkční vzory a programy. Postavte se svým bubákům. Budou se postupně zmenšovat a vy díky tomu porostete.
• Potvrdila si, že jít za svým srdcem je cesta, která má smysl. Následujte volání své duše a nenechte se odradit vnějšími okolnostmi, může to být zkouška vašeho odhodlání.
• Opět jsem se přesvědčila, že vše je propojené a že nelze oddělit tělo od duše. Posilujte harmonii ve svém životě a nezanedbávejte nic, co je pro vás důležité
• Vím, že je třeba tělo nejen poslouchat, ale jeho signály nepřehlížet a řídit se jimi, i když se mi to (egu) třeba zrovna nehodí. Poslouchejte své tělo, je moudré a ví.
• Učím se přijímat to, co přichází. Nechtějte věci uspěchat. Vše má svůj správný čas a děje se z nějakého důvodu. Buďte trpěliví a vděční. 

Loňský byl po všech směrech velká jízda a velká škola. Nebylo to vždy snadné, ale hodně jsem se naučila a děkuju za to. Vůbec nevím, co přijde a kam mě má cesta zavede, ale jdu dál. Co největšího se vám za poslední rok podařilo? Nezapomínáte se oceňovat a chválit? I za zdánlivé maličkosti?